6.09.2007
Sbohem, Čendo... Jsou věci, které se rozumem pochopit nedají...Martin Čech, přezdívka Čenda, hokejový obránce týmu HC Moeler Pardubice a člen širšího kádru české reprezentace, věk 31 let, přítelkyně, dvouletá dcera. Měl za sebou angažmá ve Zlíně, na Kladně, pět let v Plzni, hrál ve Finsku a v Rusku. V úterý se radoval spolu se svými spoluhráči ze zisku letního hokejového poháru, ještě dnes dopoledne v Pardubicích trénoval. Pak nasedl do auta a zamířil domů, do Havlíčkova Brodu. Bohužel, tato cesta se stala cestou nejdelší... V půl třetí odpoledne se na silnici mezi Čáslaví a Golčovým Jeníkovem těžce zranil, při převozu do nemocnice pak svým zraněním podlehl. Do rodné Kotliny už nikdy nedojede...
Jsou zprávy, u kterých stačí přečíst jen titulek a je vám úzko. V poslední době jich bohužel neustále přibývá. Ta, kterou jsem po zapnutí počítače ve čtvrtek odpoledne přečetl jako první, však patří mezi ty úplně nejhorší. Každá smrt je tragédie, pokud se ale dočtete o úmrtí někoho, koho znáte, vše se násobí. Martin se mi do podvědomí dostal poprvé v roce 1996, kdy přestoupil ze Zlína do Plzně. Během pěti let, které v modrobílém dresu Keramiky strávil, vyzrál ve vyjímečnou osobnost. Neznám v dnešní době mnoho hokejistů jako byl on. Skromný, hodný, vždy s úsměvem, ochotný pomoci, nikdy nikoho neodmítl. Na ledě čestný, se smyslem pro fair hru, nikomu nic nedal zadarmo, ale nikomu ani neublížil. Dokonalý hokejový gentleman... Nakoukl i do reprezentace, poprvé v roce 1999. Shodou okolností si premiéru odbyl na brněnském ledě proti Kanadě. Když v roce 2001 odcházel do Finska, byl z něj komplexní obránce a kariéru měl před sebou. Zahrál si za Jyväskylu, Lahti, následně pak v Rusku za Magnitogorsk, Novosibirsk a Ufu. Pak se vrátil domů, konkrétně do Pardubic. Stejně jako všude jinde, i zde se rázem stal miláčkem publika. Jsou prostě lidé, kteří kolem sebe šíří pohodovou a usměvavou atmosféru, a Martin patřil mezi ně. O to smutnější je, že hokejovou i lidskou radost už dál rozdávat nebude...
Martine, na téhle poslední cestě tě my, fanoušci, provázet nemůžeme. Věř ale, že na tebe nikdy nezapomeneme. Na Kladně, v Plzni, v Pardubicích i všude jinde, kde ještě lidé dokáží ocenit dobrého a charakterního člověka. Upřímnou soustrast rodině, klubu, spoluhráčům, všem fanouškům, kteří kdy měli to štěstí Martina poznat. Sbohem, a čest Tvojí památce...
Komentáře
Co ty na to?